Titul je skoro zázrak, říká Michaela Jakešová, nová mistryně v jezdecké vytrvalosti

Domácí tituly v jezdecké vytrvalosti znají pro rok 2018 majitele. V severočeském Slavošově se v kategorii mladých jezdců a juniorů radovala Lucie Sedláková s AE Egyptian Hakeem Ox, když se o jejím prvenství před Kateřinou Suchou na koni Licia Ferra rozhodlo na osmdesátikilometrové trati až v závěrečných stovkách metrů. V seniorské kategorii triumfovala Michaela Jakešová s Pretorií Symphonie, když kromě ní dokončila závod na 120 kilometrů z celého startovního pole už jen Veronika Myslivečková na Felskinovi.

Jste novou mistryní České republiky. Jaký to pro vás byl závod?

„Především velmi náročný. Každopádně to dopadlo dobře, hlavně že je kůň v pořádku. Jen mě mrzí, že kromě Veroniky ostatní závod nedokončili, přitom třeba Lucka Škábová nebo Petr Jadlovský patřili mezi favority. Startovní pole bylo extrémně vyrovnané, takže titul pokládám skoro za zázrak.“

 

Na trati jste strávila osm hodin a sedmadvacet minut. Měla jste také nějakou krizi, kdy jste pochybovala, že dojedete do cíle?

„Poslední dvě kola jsem jela úplně sama, což je na psychiku náročné. Samozřejmě ve chvíli, kdy za sebou máte osmdesát nebo sto kilometrů, tak na tom po fyzické stránce nejste už tak dobře a psychika jde dolů spolu s ní. Takže chvíle takového úpadku tam byla.“

 

Jak jste se z ní dostala?

„V České republice máme u vytrvalosti úžasné lidi, kteří nejsou vůbec sobečtí, a musím říct, že mě podpořila strašná spousta lidí. Moc mi to pomohlo a jsem za to opravdu vděčná.“

 

Říkala jste, že favority byli na startu jiní jezdci. S jakými ambicemi jste šla do závodu?

„Chtěla jsem se zúčastnit a hlavně závod dokončit. To byl můj cíl.“

 

A na jaké umístění jste pomýšlela?

„Doufala jsem v první trojku, ale to bylo spíš opravdu jen doufání. Kobyla za sebou měla náročnou sezonu, takže jsem chtěla závod hlavně dokončit.“

 

Je čerstvý titul největším úspěchem ve vaší kariéře?

„Určitě. Ve vytrvalosti jsme s kobylou tři a půl roku. Začínaly jsme bez licence, na hobby závodech. Postupně jsme se dostávaly výš a výš, a myslím, že náš případ je něco, co může motivovat i další jezdce, že to opravdu jde. Chce to dívat se kolem sebe, poslouchat a věnovat tomu ten čas. Každý se může dostat výš.“

 

Napadlo vás, když jste začínala, že byste se za tři roky mohla stát mistryní republiky?

„Nikdy. Vůbec nikdy. Na to jsem fakt ani nepomyslela.“

 

Jak jste vůbec takový úspěch po závodě oslavila?

„Popravdě, na oslavy ještě nebyl čas. Já jsem si to snad ještě ani neuvědomila… Bylo to absolutně nečekané, takže po závodě jsem se hlavně postarala o koně a musela dát nějak do pořádku i sebe, protože nebudu říkat, že to pro mě nebylo fyzicky náročné. Takže jsem obstarala koně a šla spát.“

Publikováno: 28.8.2018 15:30:00
Kategorie: sport
Rubrika: vytrvalost
diskuze k článku
Aktuální číslo
Obsah čísla 5/2019